V rámci práce na podzimním vydání Novin pro grafický průmysl (GRAFIE CZ) jsem se jednoho krásného podzimního dne vydal do pražské pobočky společnosti Heidelberg, sídlící na Praze 5 ve Stodůlkách. Mise byla jasná: pořídit skvělé manažerské snímky pana Stephana Plenze (člena představenstva Hiedelberg AG). Nervozita byla o trošku větší než obvykle, neb se jednalo vskutku o Big Bosse… Number ONE… Numero UNO… Velké Zvíře, prostě Šéfa jak se patří!… „Nu což, přeci se z toho nepos… ne?! Jde se na to!“, řekl jsem si a jako správný mazák sbalil foťáky, objektivy, blesky a vyrazil.

 

100x a stále poprvé

Víte, co mám na focení v terénu nejradši? Že je to vlastně pokaždé jakoby to bylo poprvé. I když fotíte pořád svým způsobem to samé, pokaždé je to jiné. A vlastně to byl i jeden z důvodů, proč mě po roce a půl už začal lézt ateliér dost na nervy. Bylo to tam pořád dokola to stejné. Ale jezdit za klienty k nim, pokaždé jinam, to je teprve vzrůšo, to je adrenalin. Je to ale to nejlepší pro další posun a zlepšování se.

 

Kdo říká, že je středová kompozice „špatně“?!  

 

Hlavní je se toho nebát

Budeme-li parafrázovat klasika: „Hlavně se z toho nepodělej!“ platí to tady na 110%. Když jsem totiž dorazil do společnosti, smíšenými pocity se to ve mně jen hemžilo. Budova to byla úžasná, moderní a útulná ale – samé sklo a železo, střídaly se tam dva extrémy: buďto bylo světla moc a nebo málo. Výběr místa byl tedy skutečným oříškem. Nakonec jsme vytipovali celkem čtyři scény: 

 

• schodiště a podesta
• kruhová zasedačka
• vstupní hala na patře
• prosklený „rest“ koutek

 

… a jelo se! Na prosvětleném schodišti a v „rest“ koutku brutální kontrast a protisvětlo, v hale skoro tma a v zasedačce to hýřilo barvami, sloupy a odlesky. Pro každého fotografa hotový expoziční masakr! Ještě zajímavější bylo, že jsem šel tentokrát „na lehko“ (ateliérová světla a softboxy zůstaly doma). Také jsem to dával „z voleje“ – normálně si před podobnou akcí vždy předem „očíhnu“ terén. Naštěstí ale zde byl „při ruce“ skvělý a ochotný pan J. Králíček – naše kontaktní osoba, natolik vstřícný, že mi předem zapózoval, abych si vše zkusil „na nečisto“. Nakonec i z tohoto cvičného focení vznikly vcelku zajímavé fotografie.

I když to byly nervy, vše dopadlo dobře a o tom to je. Konec dobrý, všechno dobré.